Ukázka z knihy Řízení jakosti a ochrana spotřebitele

(Druhé, rozšířené a přepracované vydání), vydané nakladatelstvím Grada Publishing.

Autor: Jaromír Veber

Systém HACCP poprvé použila při výrobě potravin N.A.S.A. v sedmdesátých letech. Pomocí tohoto systému chtěla vyrobit maximálně bezpečné potraviny pro své astronauty. HACCP se pomalu rozšiřoval do některých zpracovatelských potravinářských podniků a postupně také do dalších států - do Kanady a Austrálie, později i do EU. U nás legislativně HACCP zakotvuje zákon č. 110/1997 Sb. o potravinách a tabákových výrobcích a na něho navazující vyhlášky Ministerstva zemědělství o způsobu stanovení kritických bodů v technologii výroby. Od 1. 1. 2000 je v ČR dodržování zásad HACCP povinné pro všechny výrobce potravin (vyhláška Ministerstva zemědělství 147/1998 Sb.) a od 1. 1. 2005 mají na základě novely této vyhlášky tuto povinnost všichni obchodníci, kteří uvádějí do oběhu potraviny a od téhož data i všechna zařízení veřejného stravování podle vyhlášky Ministerstva zdravotnictví 137/2004 Sb.. Od 1. 1. 2006 začíná platit nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 852/2004 o hygieně potravin.

Pojem (trvale) udržitelný rozvoj byl původně použit pro otázky koexistence hospodářského rozvoje a jeho dopadu do životního prostředí a ve své původní podobě (viz světovou konferenci o ochraně životního prostředí v Rio de Janeiru v r. 1992) znamenal takový hospodářský vývoj, který by neměl mít negativní vliv na životní prostředí. V posledních letech dochází k jistému rozšíření pojmu udržitelný rozvoj. Princip je stejný: jde o úvahy o hospodářském vývoji společnosti, podnikatelských subjektů do budoucna a jejich dopadu nejen na životní prostředí, ale na celou společnost, tzn. humánní pracovní podmínky, nevyhýbání se placení daní a odvodů na sociální a zdravotní pojištění, poskytování objektivních informací o fungování organizací atd.

Tomuto pojetí odpovídá definice TQM: „Všezahrnující zabezpečování jakosti, kdy je s pomocí různých specifických metod zvyšována na co nejvyšší úroveň jakost procesů, systému a výrobků“.

Přístup TQM jako filozofii řízení výstižně charakterizuje konstatování: „TQM se více než na řízení kvali-ty zaměřuje na kvalitu řízení“.

Soudobé studie týkající se chybovosti bankovního sektoru konstatují, že kdyby stejnou chybovost měl mít letecký průmysl, tak by během jediného dne spadlo na celém světě několik desítek letadel.

V podmínkách ČR se model zavádí od roku 2004 s podporou programů Národní politiky jakosti, a to jak v organizacích územní veřejné správy, tak i na vybraných ústředních orgánech (Úřad vlády ČR, Česká obchodní inspekce apod.).

K duchovním otcům řady praktik vedených jednoznačnou snahou po zvyšování výkonnosti/produktivity organizace patří japonští autoři Taiichi Ohno a Shingeo Shingo, kteří své představy realizovali v podobě produktivních výrobních systémů v automobilce Toyota. Americké vydavatelství Productivity Press v průběhu devadesátých let vydalo řadu jejich publikací a doplňuje ji dalšími publikacemi.
Vedle TPM se v literatuře můžeme ve stejném významu setkat s výrazem TIM - Total Integrated Maintenance – komplexní integrovaná údržba, nebo i s výrazem TPEM – Total Productive Eguipment Management – komplexní řízení produktivity výrobního zařízení. Pojem „údržba“ je zde chápán jako zastřešující výraz jak pro údržbu, tak i opravy. Za duchovního otce TPM je pokládán Seiichi Nakajima, vedoucí japonského Institutu pro plánování údržby.

Označení 5S pochází z pěti japonských výrazů, které představují pět přístupů k uspořádání pracovišť – Seikon – organizace (uspořádání), Siketsu - standardizace, Seiri – úklid, Seiso – čistota, Shitsuke – disciplína, pořádek, v některých případech se objevuje ještě šestý pojem Shukan – zvyk, pak se tyto přístupy označují 5 + 1S.